Dnes skrytě pokračuje boj nebo jemněji řečeno soupeření o uzurpování si veřejného prostoru. Komerční subjekty, developeři, individuální vlastníci nemovitostí, ale i jiné organizace usilují o znepřístupňování veřejného prostoru ostatním spoluobčanům. Jde jak o prostor samotné fyzické zabrání prostoru, ale také o jeho vizuální znepřístupnění. Souběžně s tím se objevují mediální nepravdy.

O co jim jde?
Čím méně veřejného prostoru, tím méně občanského života: od místa na setkání po organizované působení. A v návaznosti na to méně kritiky vůči jejich komerčním zájmům. Vysloveně mediální lži v minulosti pomohly v duchu, že tisíckrát opakovaná lež je pravda. V Modřanském biografu jsme zhlédli film Vlny, který toto téma nadnesl velmi realisticky. Uveďme příklady z Prahy 12: společnost Skanska zabírala dopravní infrastrukturu u cukrovaru prakticky rok a nedávno znovu. Developeři chtějí zavírat přístup k domům a umožnit ho jen pro majitele bytů. Jistě jde o ochranu před kriminalitou a možnými závadovými osobami, ale přece jen, jde jen o to?

Setkáváme se s tím často v okolí kolem modřanské polikliniky, kdy stížnost jednoho obyvatele zavře veřejný pozemek č. 4400/715 všem ostatním, kteří nemohou projít se psem.
Individuální vlastníci nemovitostí uzavírají pozemky neprůhlednými ploty, zabírají parkovací místa před svými nemovitostmi. Co si vzít inspiraci z dob minulých? Za 1. republiky bylo pravidlem, že plot musí být průhledný, že parkovat automobil se smí jen v garáži nebo na vlastním pozemku. Za Rakouska-Uherska zase bylo předepsáno majitelům domů budovat veřejně přístupná podloubí.

Můžeme proti tomu něco podniknout? Ano všichni můžeme něco udělat – mluvit o tom, psát o tom, vystupovat proti tomu, jak jako občané, tak jako zastupitelé. Dělejme to.

Mgr. Zbyněk Boublík
zastupitel za Změnu pro Prahu 12