V květnu jsme navázali spolupráci s novou generací aktivních lidí, kterým záleží na budoucnosti naší městské části. Do Prahy 12 se v posledních letech přistěhovalo mnoho mladých rodin, které zde chtějí vytvořit kvalitní a bezpečný domov pro sebe i své děti. Aby se to podařilo, je potřeba řadu věcí změnit a posunout dál.

Setkávání vedení radnice v zastoupení představitelů ODS a TOP 09 s občany by měla být prostorem pro otevřený dialog. Místo toho se však čím dál častěji mění v jednostrannou prezentaci „zářných zítřků“ někde v roce 2050. Občané přicházejí s konkrétními otázkami a obavami, ale odcházejí s pocitem, že jejich hlas v sále vlastně nezazněl. Namísto diskuse sledujeme dlouhá vystoupení představitelů radnice, například Vojtěcha Kose a Petra Šuly. Prostor pro otázky bývá omezený a klíčová témata často zůstávají upozaděna. Lidé tak slyší, co radnice plánuje, ale méně už to, co skutečně řeší jejich každodenní život.

Zúčastnila jsem se letošního veřejného setkání vedení radnice s občany ze Sídliště Modřany. Setkání probíhají v roce komunálních voleb a vystupují na nich zástupci vedení radnice složené z ODS a ANO 2011. Místo konkrétních odpovědí však zaznívaly obecné prezentace.

Žijeme v době, kdy je snadné rezignovat. Lež, nenávist, sprostota a morální vulgarita se tlačí do veřejného prostoru a člověk může mít pocit, že nemá smysl se ozývat. Právě teď je ale důležité postavit se sami za sebe - za svůj domov na Praze 12. Mnozí z nás dnes bojují ne se silou, ale s únavou. S pocitem, že svět jde špatným směrem a že jednotlivý hlas nic nezmění. Jenže změna začíná i jednotlivci, kteří odmítnou pasivitu. A žijí v pravdě, ve smyslu, že problémy se otevírají, nemlčí se o nich. Známe je i jejich možná řešení. Cesta je dlouhá, ale pojďme po ní společně.

Na posledním jednání zastupitelstva se otevřela diskuse o budoucnosti Polikliniky Modřany. Důvod je zásadní – současnému provozovateli vyprší v roce 2026 nájemní smlouva s hlavním městem Prahou a další vývoj zatím není veřejně znám.

V Praze 12 se děje něco velmi krásného. Občané si znovu připomínají, že demokracie není jen pojem, ale že ji tvoří právě oni. Někdy hlasitě, jindy s úsměvem.