Je to skoro patnáct let, kdy si mi vozíčkář pan Pavel Burda posteskl, že s ohledem na bariéru schodů nemůže navštěvovat Modřanský biograf. Jednala jsem proto s majitelkou kina paní Bohuslavou Gregerovou, která sice nezbytné úpravy podporovala, ale náklady byly nad její finanční možnosti.

Připadá mi to téměř jako malý zázrak, že po letitých diskuzích v radě a zastupitelstvu je Modřanský biograf od února letošního roku konečně bezbariérový. Má jak nájezd u vchodu, tak i bezbariérové toalety. A protože to zatím asi málokdo ví, je teď na nás, abychom tuto informaci dostali k širší veřejnosti.

Během desetiletí jsem si vyslechla mnoho kritiky na téma, proč kino stále není bezbariérové. Bohužel finanční podpora ze strany obce nestojí nikdy jen na mně nebo na několika málo zastupitelích. Z celkového počtu 35 jich musí pro takový záměr hlasovat 18. Dnes děkuji těm, kteří zvedli ruku jak pro nájezd do Modřanského biografu (250 tisíc Kč), tak i pro vybudování bezbariérového WC v něm. Na to přispěla jak městská část 100 tisíci korun, tak i o.p.s. Polovina nebe 80 tisíci z veřejné sbírky. 

Protistrana při jednáních používala argument, že kino je soukromé, a proto na něj radnice nemůže využít grant ani jinou veřejnou podporu. Naštěstí se v minulém i v současném volebním období našlo dost zastupitelů, kteří záměr podpořili a otevřeli tak vozíčkářům dveře ke kulturním zážitkům.

Vedle informace o tom, že rozhodování v zastupitelstvu bývá často až neskutečně zablokované, má tento text posloužit také jako upozornění čtenářům, že cesta dobrého úmyslu od rozumného záměru k realizaci bývá často neobyčejně dlouhá a trnitá. Podstatné přitom je cíle dosáhnout. Všem vám, kteří jdete po podobné cestě, držím palce. Ať se dobrá díla nakonec podaří.

PhDr. Bc. Daniela Rázkovázastupitelka za Změnu pro Prahu 12